Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okrsková soutěž v Malém Boru 2008

2. 6. 2008
ObrazekZa krásného slunného počasí, s mírným osvěžujícím větříkem, se 10. 5. 2008 uskutečnila okrsková soutěž okrsku č. 5 Malý Bor, ještě loni Hradešice. Soutěž se konala na výborně připraveném fotbalovém hřišti, na kterém hrají své domácí zápasy fotbalisté TJ Sokol Malý Bor. V našem okrsku je celkem sedm SDH (Týnec u Horažďovic, Smrkovec, Černíč, Malý Bor, Hradešice, Vlkonice, Břežany), ale soutěže se jich zúčastnilo pouze šest. Hradešice, které svými soutěžními výkony patří k těm lepším družstvům se bohužel nedostavily. Na druhou stranu mělo SDH Malý Bor nasazena dvě družstva. Soutěž navíc obohatila dvě družstva žen, z Malého Boru a Černíče. Bohužel naše holky to na okrsek nedaly dohromady, čemuž se docela podivuji, protože na mateřské je jich "pouze" pět. Ale na vyřazovák prý budou posily, tak se máme na co těšit. Ukázku své dovednosti nám předvedli i mladí hasiči, kteří se pravidelně účastní hry Plamen, z Malého Boru a Defurových Lažan.
Než byl proveden nástup družstev, neodpustili si "puntičkáři" z našeho družstva upozornit na pár detailů ohledně přípravy překážek a hadicové základny, které plně neodpovídaly pravidlům pro hasičské soutěže okresu Klatovy. Tyto detaily byly neprodleně rozhodčími opraveny a soutěž mohla začít.
Vedoucí soutěže pan Albert Jíra, nás krátce seznámil s organizačními stránkami soutěže. Hlavním rozhodčím soutěže byla jmenována paní Živčáková, hlavním rozhodčím disciplíny štafeta 4 x 100 m byl jmenován pan Antonín Zelenka a požární útok pan Václav Žitník. Ti nástup již déle neprotahovali a soutěžící mohli po rozlosování nastoupit k jednotlivým disciplínám. 
ObrazekNáš velitel vytáhl dvojku, za což od nás dostal velikou pochvalu, protože neradi čekáme. A zvláště na Malém Boru, kde jsme na vyřazovací soutěži před několika lety startovali devatenáctí z devatenácti možných. Ale nutno podotknout, že jsme si tenkrát nevedli věru zle a vyhráli jsme. Začínalo se jako obvykle štafetami. První se na start postavil Malý Bor 1 a až na jedno zaváhaní se mu poměrně dařilo. Pak již na řadu přišlo naše družstvo a zaběhlo standardní čas, který ale stačil pouze na druhé místo ve štafetě, jelikož nás o 0,5 s porazil Malý Bor 2, což mohlo být pro mnohé přítomné překvapení. No a pro nás teda trochu taky, ale jsme už ostřílení harcovníci a nějací dorostenci nás nemůžou rozházet. My už máme bohužel dorostenecká léta nějaký čas za sebou, zhruba tak 10 až 15 let, i když na někom by se to nepoznalo. Asi budeme muset změnit tréninkový rytmus a místo jednou za čtrnáct dní na to vlítneme denně třífázově jako to zavedla onehdá fotbalová Dukla Praha. No ale, asi ne. Na štafetě se bohužel stal jeden nepříjemný úraz závodníkovi ze Smrkovce, při přeskoku bariéry. Po doskoku mu nevydrželo koleno, bohužel ani pěkný terén není zárukou, že se nemůže nic stát. Přejeme brzké uzdravení a návrat na soutěže. Další výsledky si můžete zrekapitulovat pod článkem. Štafetu jsme zhodnotili vcelku kladně a všeobecně jsme se shodli, že ze zadních pozic útočíme celkem rádi, což nás uklidnilo.
ObrazekJako druhá disciplína se běžel požární útok, který běháme opravdu rádi a máme v něm i pár solidních výsledků, např. vítězství v loňském ročníku Pošumavské ligy, která se běhá právě v této disciplíně. Jak odběhlo první družstvo Malého Boru opravdu nevím, protože jsem si dával dohromady svůj vercajk, hasičskej samozřejmě. No a pak to přišlo a my jsme dostali čas na přípravu, obligátních 5 minut. Náš rozdělovač s béčkařem šli naměřit body pro rozdělovač a odhození půlspojek céček, což každoročně bere řada návštěvníků jako vrcholné číslo našeho družstva, protože neví VO CO GOU a my je přesto máme rádi. Pro mě jako bývalou pětku, dnes již v důchodu (nadváha a ta naše pila na základně, už mně nepřejí) a současnou jednotku, tedy levý proud nastal jeden velký problém. Jak si postavit hadice, když zde není dřevěná hadicová základna, do které hadice zapadnou jako prdel na hrnec, ale pouze položená hadice. Kdo nezažil neuvěří. Někomu se to bude zdát malicherné, ale já v tom čuchal zradu. Ale jak se říká, kdo se bojí nesmí do lesa. Vše bylo připraveno a my jsme se vydali na start. Náš velitel podal vzorné hlášení, které opakuje již jedenáctou sezónu, jako většina z nás a mohli jsme být odstartováni. Na povel Vpřed jsme vyrazili jako Rudoarmějci na steč, akorát jsme neřvali Urááááá. Náběh byl celkem povedený a až k základně šlo všechno hladce. Pak to přišlo, má předtucha se vyplnila. Když jsem mohutně začal brzdit, abych mohl sebrat proudnici, trochu jsem podklouzl a vzal s sebou i jednu hadici, jenž byla už tak dost nestabilní, kord když jsem teď na ní ještě hrábnul. No nic už máme přeci jenom něco odběhlé, takže nezavládl všeobecný zmatek. Proudnici se mně podařilo zasunout za opasek na první pokus, což také není pravidlem a pak jsem se jal zvedat povalenou hadici. Tu do pravé ruky jsem sebral s přehledem, protože ta stála jak jsem si představoval. Hlavou mně proběhla myšlenka, že drapnu jenom půlspojky a pomažu dopředu, ale strach z penalizace byl větší a já radši nějak pobral celý kotouč. Bohužel k mojí smůle jsem od základny vybíhal poslední a pohled jaký se mně za chvíli naskytl, nebyl věru pěkný. Přede mnou se vynořilo pět kousků hadic, které kluci již roztáhli a já musel chca nechca přes ně. Snažil jsem se, to mně můžete věřit, ale fakt nešlo přeskočit všechny. ObrazekMusel jsem si vybrat jednu, kterou přišlápnu. Rozhodl mžik a já si vybral céčko, protože za béčko k rozdělovači bych dostal větší pucunk. Hop a bylo, viděl jsem jak to s naší pětkou trhlo a já na něj dobrák ještě řval, že mu spadla koncovka. Co sem, ale mohl dělat, alespoń poradit jsem musel. No jo, to by jsme ale nesměli být my, aby jsme to kulišácky nevyřešili. Jelikož koncovka upadla (byla vytržena, ale fakt nechtěně) tak dva metry před rozdělovačem, proudař jí ještě nohou přitáhl k rozdělovači a jelo se dál, jako by nic. Štěstím bylo, že kluci vzádu šli taky celkem na pohodu a měli s námi slitování, než dali vodu dopředu. Voda na proudnicích byla kolem 25 s, to už někdy končíme útok, ale což. Nástřiky se nám celkem povedly, kolem 5 s a kdo zná okrskový terče ví, že jsou opravdu poctivý. Čas kolem 33 s není sice TOP, ale v pohodě stačil na to, aby jsme se mohli radovat z celkového vítězství v soutěži. Pozitivním zjištěním bylo, že si řada přítomných ani nevšimla našeho kopance a také to, že se na náš útok přišla podívat většina návštěvníků tohoto soutěžního klání. A to potěší. No a my jsme se mohli začít věnovat jiným všedním radovánkám, jako jsou pivní a klobásové degustace. A nutno říci, že obé bylo lahodné chuti.

ObrazekZa nějaký čas byl svolán nástup a náš velitel si došel pro pohár za první místo, což nás jako sběratele pohárů zvlášť potěší. a ještě více to, že takovej ještě nemáme. No a aby toho nebylo málo, tak jsme museli jít ještě pro jeden a to putovní, teda teď už ne. O tenhle puťák se bojovalo deset dlouhých let a světě div se, my jsme si ho každý rok odvezli do Tejnice, kde má již své místo. Nač měnit tradice, zvláště když nám po desáté sezóně zůstává natrvalo a příští rok bude již pohár nový. Doufám, že ne na deset let, no i když lepší než třeba na dvacet, uvidíme příští rok. Co napsat závěrem. Mise se zdařila, pohár je zase doma. 

 

Hodnocení soutěže

Myslím si, že se soutěž vydařila. Běželo se na perfektně připraveném trávníku, v krásném areálu. Občerstvení bylo jak se patří, přišlo i dost diváků. Rozhodčí rozhodovali správně a tím zamezili případným diskuzím. Zvláště pak pan Žitník a Lávička, kteří jsou dle mého názoru jedni z nejlepších na základně. SDH Malý Bor se zhostila pořadatelství soutěže velmi dobře a v klidu se pak mohou připravovat na 120 let výročí založení sboru, kdy je čeká ještě větší porce práce.  

 

Obrazek 

 

Náhledy fotografií ze složky Okrsková soutěž Malý Bor 2008

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Portrét