T Ý N E C

Do Nýrska jezdíme rádi, protože na zdejší soutěže máme velice příjemné vzpomínky. V roce 2007 jsme zde vyhráli jedno z kol PHL a tím jsme nakročili k zisku celkového titulu a navíc jsme si zde vytvořili naše maximum ve sportu.

Dnes nás, potažmo naše holky, čekala soutěž důležitější. Již v 6.45 hodin jsme vyráželi vstříc vyřazovacímu kolu žen. Od samého rána nás zahřívaly sluneční paprsky, které napovídaly, že nás čeká parný den. Většina týmu, až na výjimky, odjížděla přímo z Týnce. Šoférování se ujal Franta a jízdu s VW si užíval a to samé lze říci i o osazenstvu vozu. Panovala dobrá nálada, kterou kazil jen smrad benzínových výparů z nádrže mašiny. Na zpáteční cestu jsme to naštěstí vyřešili ke spokojenosti našich nosánků. V pořádku jsme dorazili do bývalých kasáren, kde se soutěže tradičně konají. Vše bylo dobře značeno a hasičská auta si již dirigovali místní pořadatelé. Materiál potřebný k provedení disciplín byl vyložen z aut, která byla posléze odkloněna na parkoviště v prostoru nad hřištěm. Bohužel jsme s sebou tentokrát nevezli lavičky ani stan a tak jsme jen postávali u našeho provizorního bivaku. Dobrou společností pro nás byla pačívská děvčata, která měla své místo hned vedle nás. Pro konání soutěže bylo vše perfektně připravené, jak hřiště, tak i překážky. Na trávníku ani nebyly moc znát intenzivní deště, které v týdnu zasáhly naše území. Po zajištění nezbytných formalit byl svolán nástup a bylo vylosováno pořadí jednotlivých družstev. Holky si vylosovaly 16, což není úplně ideální (dlouhé čekání), ale musely se s tím poprat. Pevně jsme však věřili, že se holky se soutěží vypořádají, jakoby za sebou neměly roční přestávku. Jako první disciplínu absolvovaly štafetu, na které oproti všem předpokladům zaběhli čtvrtý čas (87,22), což bylo naprosto skvělé a dávalo to dobrý základ nejen pro postup na okres, ale i pro dobré konečné umístění. Štafetám zcela jasně dominovala děvčata ze Žihobec, která dokázala prodat svou přípravu na soutěž ve sportu. Ostatní tedy měly co dohánět. My jsme zůstávali optimisté, jelikož jsme věděli, že holky mají na útok dobře natrénováno a pokud se nestane něco nepředvídaného, měly by jej v pohodě zvládnout v dobrém čase. Ale jak by se dalo říct trochu poupraveným příslovím: „Člověk míní, hasičský útok mění “. Holky útok zahájily velice pěkně, když jim zadek klapnul na jedničku. Potom se to však řádně zdramatizovalo. Přišlápnutá „béčková“ hadice k rozdělovači znamenala její vytržení, tudíž nezapojení na rozdělovač v potřebném čase. Navíc, když se naše „rozdělovačka“ vracela pro koncovku, došlo k mírné přetahovaná, protože „béčkařka“ již měla zapojeno a snažila se roztáhnout do strany. Nakonec se přeci jen podařilo „béčko“ na rozdělovač zapojit, ale zbývalo dopojit ještě obě koncovky „C“ od proudařek. To již na rozdělovač přišla voda. Naštěstí strojnice správně tlačila jen přes vývěvu a tím umožnila dopojení obou Céček. Tady je na místě pochválit i obsluhu rozdělovače, která si správně nechala otevřený prostředek a s chladnou hlavou vše správně zvládla. Pro čas útoku to samozřejmě byla ztráta víc než značná, nicméně konečný čas 45,56 s holkám stačil k celkovému osmému místu, které zajišťovalo postup na okresní soutěž v Malém Boru. A tam to už určitě klapne!

HODNOCENÍ SOUTĚŽE

Běželo se v krásném areálu bývalých kasáren, kde hřiště obklopují vrchy se spoustou zeleně, což tvoří krásnou scenérii. Soutěž probíhala ke spokojenosti všech velice rychle, za což zaslouží dík hlavně rozhodčí. A to i přes to, že došlo k mírnému zdržení a opakování některých útoků, z důvodu poruchy terčů. Posuzování rozhodčích, alespoň co jsem stačil zaznamenat, bylo velice korektní a věcné. To se samozřejmě kladně projevilo i na soutěžících. K celkové spokojenosti přispělo i dobré občerstvení. Celkově lze říci, že se jednalo o velice pěknou soutěž, jen víc takových.