T Ý N E C

Předpověď počasí na konec týdne neslibovala nic pěkného a v pátek se i naplnila. Země byla skrápěna spoustou vody, která pro pořadatele hasičských soutěží nevěstí příjemné starosti. Svatý Florián se však včas umoudřil a dopřál všem fandům hasičského sportu teplé slunečné počasí. V sobotu 28. 5. 2011 jsme optimisticky naladění, vyrazili vstříc okrskové soutěži, kterou pro letošní rok hostil Smrkovec. Soutěžit vyrazilo jen mužské družstvo, jelikož naše ženy jsou v tvrdé přípravě na vyřazovací soutěž žen, kterou opět po roce hostí Nýrsko a nechtěli se rozptylovat mužským okrskem. Ale fandit samozřejmě vyrazily. Navíc některé z nich pořizovaly obrazové a video materiály, které budou posléze použity pro prezentaci na webu. Po roční odmlce, kterou využil k pomáhání a chránění, se nám do družstva vrátil Pavel Šašků. Obsadil i své tradiční posty, kterými jsou béčko při útoku a hasičák ve štafetě. Naopak méně času s hasiči chtějí letos trávit naši mladíci, kteří se budou naplno věnovat svým fotbalovým povinnostem, jak je k tomu zavazují smlouvy v klubu. Přesto jsme je využili i my a Jirka s Pavlem měli zajištěny posty ve štafetách. Díky nim se věkový průměr družstva, pro letošní rok, udržel těsně pod hranicí 30 let. Z Tejnice jsme vyjížděli s vědomím, že se po třinácté budeme snažit atakovat nejvyšší příčku. Zároveň jsme doufali, že ani ostatní družstva nespala a budou se nám snažit naši pozici značně ztížit. Předzvěstí byly informace o nových, či repasovaných strojích s vyšším výkonem a tím i konec jednoho mýtu. Kterého? „No jo oni mají silnou mašinu, to se jim to soutěží“. Až lité boje na kolbišti však měly ukázat, jak se věci mají. 

 Soutěž se konala na louce za vsí, kam nás spolehlivě dovedly ukazatele, které byly umístěny ve vsi. Na místě již bylo vše připraveno k provedení sportovních disciplín, občerstvení a „obžérstvení“. Velký počet lavic se stoly zajišťoval, že si všichni budou mít kam sednout a v klidu si vychutnat nejen pochutiny, ale také sportovní klání na trati. K poslechu pak hrála živě dechová hudba. Trať pro jednotlivé disciplíny byla vytýčena na přilehlém prostoru louky. Její profil nebyl sice ideální, ale pro všechny stejný. Navíc se nenaplnila naše očekávání, že trať bude podmočená a bahnitá. K naší spokojenosti se běželo na dobrém travnatém podkladu, který přispěl k úspěšnému zdolávání jednotlivých překážek. Svažitost terénu pak prověřila fyzickou připravenost startujících na úseku bariéry a hasičáku. Jako startovní číslo jsme si vylosovali osmičku a tudíž jsme téměř všechna družstva měli na startu před sebou. A pro nás to byla v podstatě i výhoda, protože útok, jako druhou disciplínu, jsme chtěli jít v naprostém klídku bez chyb tak, aby maximálně technická závada, mohla zhatit naše plány na výhru. Pro letošní rok jsme již moc nepočítali, že bychom vyhráli štafetu, jelikož jsme již přeci jen mírně za zenitem, ale nakonec se ukázalo, že to s námi není tak špatné, jak se občas domníváme. Na štafetu tradičně nastoupila jako první naše zajišťovací čtveřice. Celkově lze k jejich výkonu mít výtku pouze u“ borce“ na kladině, protože nezapojit proudničku jsem ještě neviděl. Navíc to, že snad ani nechtěl úsek doběhnout, svědčí o špatném přístupu. A já ti Jindro říkám, jestli se to bude opakovat, bude to pro tebe mít drahou dohru v šenku. Konečný čas tedy nebyl vůbec oslnivý, právě díky chybě na úseku s kladinou. Druhá štafeta tedy musela máknout, abychom měli zajištěnou dobrou výchozí pozici pro útok. A klukům se dařilo, všem klapli jejich úseky výborně a čas v cíli nám zajišťoval první místo o 4 s před druhým v pořadí. Pro nás to značilo jediné, zajet v útoku naprostý nudný standard.

 Jako druhá disciplína je na programu vždy požární útok. Než přišla řada na nás, sledovali jsme ostatní družstva a to jak se jim daří. Velice nás mrzelo zaváhání na rozdělovači u družstva Smrkovce, protože útok měli rozeběhnutý velice pěkně a zřejmě by stačil k postupu do vyřazovacího kola. Škoda. Zlepšení předvedl také Černíč, kde bylo vidět, že kluci před soutěží něco natrénovali a budeme věřit, že se jim ve vyřazovacím kole povedou ještě lepší časy. Ostatní předvedli svůj standard posledních let. Těšili jsme se především na útok Malého Boru, který nastupoval s novou mašinou, jejíž parametry nás samozřejmě zajímali.  A musím říct, že není poskládaná špatně a má i velice pěkný výtlak při dopravě vody. Zbytečně moc řve, ale známe i hlučnější. Bohužel výhod tohoto stroje zatím nedokázali využít, ale uvidíme na vyřazováku, kde budou soutěžit na domácí půdě. My jsme útok zaběhli s vědomím, že nás stačí čas hluboko za hranicí 40 s. Nakonec z toho byl čas 29,32 s a radost z dalšího vítězství. 

 Po třinácté jsme si mohli oddechnout a zároveň se neskrývaně radovat, že jsme dokázali prodat tréninkovou přípravu a s přibývajícími léty nutno říci, že i zkušenosti. S chutí jsme si pochutnali na klobásách, které byly výborné, zapili to trkajícím zlatavým mokem a čekali spokojeně na vyhlášení výsledků. Ještě než k němu došlo, předvedli nám své útoky malí soptíci z Malého Boru, kde je tradičně silná základna mládeže a obě družstva se účastní hry Plamen. Následně dějiště soutěže již pomálu začaly skrápět kapky deště, který postupně zesiloval. Nástup se tak konal již pod proudy vody, ale nejsme z cukru a navíc to bylo letos i se „zpěvem“. S velikou radostí jsme přebrali pěkný pohár za první místo a také pohár putovní, zhotovili potřebnou fotografickou dokumentaci a vyrazili vstříc domácí nálevně. Ani večer jsme se nešetřili, šampáňo teklo proudem a někteří silní jedinci se k domovům vraceli, až s raním kokrháním a navíc pod dozorem osob jdoucích do práce i přesto, že byla neděle. 

Za sebe mohu říci, že se mně soutěž líbila. A to jak organizačně, tak i z hlediska našeho výkonu. Vše bylo dobře připravené, rozhodčí na svém místě, disciplíny odsýpali, občerstvení bylo výborné a vše umocnilo naše vítězství. Prostě pěkně strávené odpoledne.