Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. TJ Sokol Týnec - SuPy Hlavňovice

23. 2. 2009

TJ Sokol Týnec - SuPy Hlavňovice 6 : 6 (5 : 1, 0 : 4, 1 : 1) 

 

góly: Holý T. 2x, Janeček J. 2 x, Heřman V., Pinkas J. 

asistence: Košvanec P. 2x, Pihera V., Heřman J., Holý V., Heřman V.  

vyloučení: Holý V. 3 x 3, Holý T. 2 x 2, Pihera V. 3, Janeček J. 3, Košvanec P. 3

sestava:

Luboš Řehoušek

Václav Pihera - Josef Pinkas

Vladimír Holý

Jindřich Janeček - Josef Heřman - Vlastimil Vinter

Vlastimil Heřman - Tomáš Holý - Petr Košvanec

 

HODNOCENÍ UTKÁNÍ 

K utkání jsme nastoupili s devíti hráči. Bohužel se nám nesešli stabilní hráči do obrany, proto jsme museli improvizovat.

Poslední utkání Hlavňovic naznačovali, že umí střílet i dost branek. Asi jsme si z toho měli vzít ponaučení, což jsme bohužel neučinili. V první třetině jsme si vytvořili uzemní převahu a kombinační hrou jsme se dostali do pohodlného vedení 5 : 1. Druhá třetina ovšem krutě srazila naše sebevědomí. Mysleli jsme si, že už to půjde samo a každý si dá gól. Z toho nás ovšem SuPy rychle vyléčili. Převzali otěže zápasu a jejich juniorská lajna nám sázela jeden gól za druhým. Třetinu tedy Hlavňovice vyhráli 4 : 0. Třetí třetinu jsme začínali v oslabení, které hosté dokázali využít a ujali se vedení. V průběhu třetiny se nám povedlo vyrovnat, bohužel jsme však neproměnili další vyložené šance. Objektivně je třeba podotknout, že ty si vytvořili i hosté. Byl to zápas rozdílných třetin a remíza je myslím si spravedlivá. Pro nás má samozřejmě hořkou příchuť, jelikož jsme chtěli uhrát dva body.

A pokus o takový bonmotek na závěr. Spíš pro ty co nás znají. Statistikám vyloučení vévodila rodina Holých. Nedá mně to, abych se u toho nepozastavil. Vypadá to, že je to zřejmě dědičné. U toho zkušenějšího, staršího, je to pochopitelné. Ten už může, má na to věk. Ale co ten mladej. Toho asi neměli tak dlouho kojit. Tuhle informaci jsem teda neověřoval, tak snad paní domu promine. Von jim chudák narostl přes dva metry do výšky. A to asi v hokeji, teda v SLH, automaticky znamená, že se nemůže v souboji protihráče byť jen dotknout. Jinak maže za katr. Mně to hlava nebere. Ale co já vlastně vím. Sám jsem občasný bouřlivák, tak jednou za sezónu jsem slyšet víc než je zdrávo a taky nevím po kom to mám. Po tátovi? To určitě nee, to je rozenej kliďas. Ale zpátky k tématu. Asi se speciálně na tento typ hráčů upozorňuje v každoročních rozhodcovských školeních. Vono když se to veme kolem a kolem, oni furt hrajou loktem. Ten maj tak ve 180 cm, to bajvočko odpovídá poloze hlavy nebo brady u "normálních" lidí.  Takže sice čisté dohrání u mantinelu, ale de se ven, si moc přerostlej. A bez keců. Ale argument pro to je pádnej: "Vždyť tomu klukovi je teprve šestnáct a je o polovinu menší" říkaj hráči . "A jak mám teda hrát" odvětil trestanec. "Vždyť do něj nemusíš najíždět" odvětil rozhodčí. A má pravdu předsedo, vždyť mu může pokynout a popřát šťastnou cestu. Před příštím zápasem musíme tento nový prvek zahrnout do taktickokoordinační porady.

Ale jinak pohoda. Nám to teď moc nejde tak hledám vinu na všech jiných než na nás. Proto poslední dobou píši tyto subjektivní vyjádření :-)

 

 
 

 


Portrét